Čím si osladit život?
Cukr nebo umělá sladidla? Pro ty, kteří trpí cukrovkou, je volba jasná. Ale k umělým sladidlům sahají stále častěji i lidé bez cukrovky. Většinou proto, aby snížili počet kalorií. Umělá sladidla totiž na rozdíl od cukru nemají většinou téměř žádné kalorie, zato mnohem větší sladivost. Jde však o sladidla umělá, chemicky vyrobená, nabízí se tedy otázka, zda je jejich užívání zdravé? Bílý rafinovaný cukr také probíhá rozsáhlou chemickou úpravou, mohou namítat ti, co se zajímají o diety a zdravý životní styl. Pravdou také je, že v moderní době, kdy jíme stále častěji jídla vyrobená v továrnách, koupená až v obchodě, nebo třeba ve fastfoodech i restauracích, ani netušíme, kolik cukru vlastně denně sníme. A když už si chceme množství cukru hlídat, jednoduše sáhneme po něčem light, nebo prostě bez cukru. Jenže ani sladidel nemůžeme sníst neomezená množství. Ačkoli výrobce informuje o použitých sladidlech, stejně většina z nás netuší, o jaké sladidlo jde, kolik ho denně může bezpečně zkonzumovat a jestli nemá nějaké nepříznivé vedlejší účinky na nás, nebo naše děti.
Náhradní sladidla se začala používat v 60.letech minulého století. V té době lidé začali bojovat s negativními účinky cukru, zejména s obezitou a zvýšeným výskytem zubních kazů. Začala se objevovat celá řada uměle vyrobených sladidel, která svými vlastnostmi dokážou nahradit obyčejný cukr. Ideální umělé sladidlo má chuť co nejpodobnější cukru, velmi nízkoku či žádnou energetickou hodnotu, a také je odolné vůči tepelným úpravám. Postupem času se začaly objevovat otázky týkající se bezpečnosti umělých sladidel. Některá byla například dávána do souvislosti se zvýšeným výskytem nádorových onemocnění. O těchto negativních účincích se můžeme čas od času dočíst i v médiích. Komunita vědců v této otázce ale nezůstala jednotná, a rozdělila se na dva tábory - na stoupence umělých sladidel a na jejich odpůrce. Je tedy dobré nahlédnout do materiálů obou táborů a vytvořit si svůj vlastní názor.
Jedna z největších odpůrkyň umělých sladidel u nás, profesorka Anna Strunecká, mimo jiné autorka bestselleru Doba Jedová (kdo nečetl, doporučuji přečíst!!), tvrdí, že umělá sladidla si lidé oblíbili zejména poté co se zdravotnické osvětě a reklamám podařilo lidi přesvědčit, že cukr je bílý nepřítel. Přitom dodává, že žena může sníst denně šest lžiček cukru a muž dokonce devět. Ve skutečnosti však denně spořádáme cukru mnohem víc. Vědci spočítali, že každý Čech ročně zkonzumuje v průměru až 40kg cukru, což je přibližně 20 lžiček cukru denně. Některé studie hovoří dokonce až o 46 lžičkách cukru spotřebovaných každý den. Naprostým rekordmanem je Coca-Cola. V jednom litru tohoto nápoje najdeme přibližně 27 kostek cukru. Mnohdy zdravě vypadající pochoutka, kuře ve sledkokyselé omáčce se smaženou rýží, obsahuje kostek cukru hned 15. Dodržet proto limit dle profesorky Strunecké se může zdát téměř nemožné. A o to víc lidé sahají po umělých sladidlech, které sladkou chuť nabízejí, ale přitom mají mnohem nižší hodnoty kalorií. Paní doktorka doplňuje, že se vždy jedná o uměle vyrobené látky, se kterými si musí nakládat opravdu opatrně, jelikož nejsou primárně určené k výživě lidského těla. Naopak jiný pan profesor problém v konzumaci umělých sladidel nevidí. Tvrdí, že nikdo ještě neprokázal, že by tyto látky byly pro lidské tělo škodlivé, a zároveň argumentuje tím, že průměrná délka života se na Zemi neustále prodlužuje současně s tím, jak roste používání těchto umělých látek.
CUKR nebo SLADIDLO?
Z čeho tedy může běžný konzument vybírat? Nejpoužívanější surovinou pro výrobu cukru je u nás cukrová řepa. Vyrábí se z ní cukr bílý, který se řadí mezi potraviny rafinované. Rafinovaný cukr prochází při výrobě procesem bělení, tedy chemickým procesem, při němž je cukr zbaven veškerých minerálních látek a důležitých vitamínů, především také zbytkové melasy, která cukr obohacuje o cenné minerály.
Z cukrové třtiny se vyrábí cukr přírodní (surový). Neprochází procesem rafinace, takže není očištěn o látky jako je např. vápník, hořčík, fosfor, železo, draslík a zinek, enzymy a vitamíny skupiny B. Z cukrové třitiny se dnes vyrábí několik druhů cukru. Lepší je, když si vyberete ty tmavší, které mají vyšší obsah minerálů díky obsahu zbytkové melasy. V obchodě najdete přírodní třinový cukr někdy pod názvem "raw sugar". Tento cukr je zárukou toho, že melasa je přímo uvnitř krystalů. Jedinou překážkou je jeho cena.
V České republice však někdy nastává problém s tím, že se špatně překládá termín "brow sugar". Tento hnědý cukr je ve své podstatě stejný jako bílý rafinovaný, do kterého je při výrobě před samotným sušeným ovocem, které lze místo cukru přidávat například i do kaší. Dobrou alternativou k cukru je med, javorový sirup, sirup z agáve nebo například melasa. Pak následuje celá řada umělých sladidel. Otázkou zůstává, co je lepší a zda je nutné skutečně tolik sladit?
Pokud by někoho napadla otázka, proč si člověk cukr neodepře celkově, je nutné si uvědomit, že právě chuť na sladké je pro každého člověka již od narození zcela přirozená a cukr zkrátka k životu potřebujeme všichni. Pokud chceme množství cukru, které denně zkonzumujeme snížit a zároveň se vyhnout umělým sladidlům, jedinou cestou je úprava celého jídelníčku.